V České republice bohužel panují z bilingvismu a z multilingvismu, tj. z dvojjazyčnosti a vícejazyčnosti, značné obavy. Často slýcháme, že mluvit na dítě odmala více jazyky současně, je pro dítě matoucí a brzdí to jeho vývoj. Dokonce se můžeme doslechnout, že je to přímo škodlivé a dítěti tím ubližujeme.

Rodiče, kteří se pro tento způsob výchovy rozhodnou, musí počítat s tím, že budou občas čelit nepříjemný situacím, poznámkám a nepochopení okolí. Obzvláště pokud na dítě, mimo jiné, mluví jazykem, který není jejich mateřský.

Že tento způsob cizojazyčné výchovy může být přitom velmi úspěšný, jste se mohli dočíst v mém předešlém článku. V České republice se však v těchto případech rodiče často setkávají s názorem, že na dítěti experimentují, a slýchají předpovědi o tom, jak se chudák mrně nedomluví pořádně česky ve školce ani ve škole a ponese si tento handicap až do konce života. Nicméně vyrůstá-li dítě v českém prostředí obklopeno českými kamarády a chodí-li do české školy, jsou taková tvrzení lichá. Dokonce bych řekla, že působí až absurdně. Dítě se snadno naučí jazyk prostředí, ve kterém vyrůstá. Bude jím obklopeno většinu času svého života.

Na jednu stranu tyto obavy chápu. Česká média je, z neznalosti, podporují, předsudky dále šíří a od bilingvní výuky zrazují. Tím, že mnoho Čechů nemá s bilingvními dětmi přímou zkušenost, a nedokáží si představit, že by sami odmalička mluvili dvěma nebo více jazyky, je pochopitelné, že z toho mají obavy a připadá jim to nepřirozené. Vždyť naučit se cizí jazyk je "přece tak těžké". Alespoň takovou zkušenost si ze školy odnese většina z nás. Proč tedy děti stresovat takovou obrovskou zátěží?

Protože pro dítě další jazyk zpravidla nepředstavuje stres ani zátěž. Obzvláště pokud ho vnímá odmalička a pokud je s daným jazykem ve styku dostatečně dlouho a často*. Pro dítě je další jazyk pouze jedním z podnětů, který mu umožňuje se rozvíjet. Dítě je jako houba, které nasává podněty z okolí. Záleží jen na nás, jaké podněty mu nabídneme a zda dokáže být dlouhodobě konzistentní.

Obecně se má za to, že více než polovina lidí na světě je bilingvní nebo multilingvní, tj. mluví dvěma a více cizími jazyky odmalička. (Viz např. Americký úřad pro sčítání lidu.)

V Evropě pak máme hned několik zemí, ve kterých děti mluví běžně dvěma nebo třemi cizími jazyky od narození. Věřím, že se shodneme, že nelze říci, že by tím Švýcaři, Belgičané nebo Lucemburčané byli nějak negativně poznamenáni, ani že by jejich děti byly mentálně oproti českým dětem pozadu.

V Evropě jsou potom také země, které sice oficiálně multilingvní nejsou, ale ve kterých děti často vnímají cizí jazyky odmala. Ať již prostřednictvím televize, kontaktem s au-pair nebo vlivem okolí. Například Norsko, Finsko, Nizozemí a další. A tak bilingvismus není na západ, sever, jih a konečně ani na východ od nás, nic až tak výjimečného. Když se například podíváme na Slovensko, jistě nás napadne jazykový pár slovenština – maďarština.

Výzkum pak hovoří zcela jasně ve prospěch bilingvismu. Dvojjazyčné děti mají lepší kognitivní schopnosti, lepší paměť, snáze zvládají více činností najednou, mají lepší schopnost soustředěnía vůči dalším jazykům jsou vnímavější. Snáze si je osvojují a jsou vůči nim otevřenější. Jsou také méně náchylní k degenerativním onemocněním mozku typu Alzheimerova choroba apod. Studie také ukazují na korelaci mezi bilingvismem a hustším uspořádáním šedé i bílé hmoty mozkové.

Proto bych tímto svým příspěvkem chtěla podpořit všechny rodiče, kteří o dvojjazyčné výchově nebo cizojazyčném vzdělávání svých dětí uvažují, ale mají z toho obavy, aby se toho nebáli. Každá znalost dalšího jazyka má v dnešním globálním světě význam a pro dítě má seznamování s dalším jazykem a jinou kulturou nesporné přínosy.

Pokud sami cizím jazykem mluvíte málo nebo vůbec, nevadí. Svým dětem můžete být oporou a bránou k cizojazyčnému vzdělání tím, že jim zajistíte prostředí, ve kterém se budou moci rozvíjet. Ať již prostřednictvím cizojazyčných říkanek, pohádek, tím, že je umístíte do cizojazyčné školky nebo tak, že jim zajistíte paní na hlídání, která bude hovořit cizím jazykem... To všechno jsou možnosti, které dítěti otevírají nový krásný svět plný netušených příležitostí.

O tom všem ale třeba zase někdy příště.


* Experti se shodují na tom, že dítě by minoritnímu jazyku mělo být vystaveno minimálně 30 % času, aby jazyk samo aktivně používalo. Některé zdroje hovoří o úplném minimu 20 %, jiné zmiňují 30 %, další 40 %. Nejčastěji se však doporučuje dodržet pravidlo min. 30 % nebo jedné třetiny času, kdy je dítě bdělé. Což v závislosti na jeho věku a návycích představuje cca 20–30 hodin týdně.